Šíření rádiových vln

  • 1. Značení vrstev ionosféry směrem od povrchu Země je:
    • D, E, F1, F2
  • 2. Sluneční cyklus podílející se zásadně na šíření elmag. vln má periodu:
    • 11 let
  • 3. Pásma obvykle vhodná pro dálková spojení v noci jsou zejména:
    • 160 m, 80 m, 40 m
  • 4. Běžná spojení v pásmu 70 cm jsou obvykle uskutečněna díky:
    • přímé viditelnosti obou stanic
  • 5. Jak se chová ionosféra při velkém počtu slunečních skvrn?:
    • pro dálkovou komunikaci jsou použitelné i kmitočty vyšší než 40 MHz
  • 6. Co ovlivňuje rádiovou komunikaci s výjimkou šíření přízemní vlnou a přímého paprsku:
    • sluneční aktivita
  • 7. Co se obvykle stane s rádiovou vlnou o kmitočtu nižším než MUF, je-li vyslána do ionosféry:
    • její část se vrátí zpět k Zemi
  • 8. Jaký vliv může mít geomagnetická bouře na šíření rádiových vln:
    • zhorší se šíření krátkých vln
  • 9. Na intenzitu přijímaného signálu nemá vliv:
    • napájecí napětí zdroje
  • 10. Maximální použitelný kmitočet pro spoj Praha – Tokyo je 17 MHz. Které z uvedených pásem nabízí nejlepší podmínky pro spojení:
    • 20 metrů
  • 11. Co způsobuje, že KV rozptýlené (scatter) signály zní často zkresleně:
    • rozptýlená energie se do odrazové zóny dostává po různých drahách
  • 12. Který druh šíření umožňuje příjem signálů ve vzdálenostech větších, než umožňuje přízemní vlna a menších, než umožňuje ionosférické šíření:
    • rozptyl
  • 13. Jaká je průměrná výška ionosférické vrstvy E:
    • 100 km
  • 14. Proč je ionosférická vrstva F2 nejdůležitější z hlediska dálkového šíření:
    • jelikož je to nejvyšší vrstva
  • 15. Při šíření ve volném prostoru ve vzdálenostech větších než 10 lambda klesá intenzita elektromagnetického pole (mV/m):
    • lineárně v závislosti na vzdálenosti
  • 16. Spojení odrazem od Měsíce (EME) se zpravidla uskutečňují:
    • v pásmech 3 cm až 6 m